Upraveno ze Spisů Josefa Kajetána Tyla díl IX. Povídky historické, část druhá. Napsáno v roce 1832. Tato kniha obsahuje povídku týkající se Bíliny z roku 1051.

 

  •                                                                                                                                                       Spisy Josefa Kajetána Tyla díl IX. Povídky historické, část druhá. Napsáno v roce 1832. Tato kniha obsahuje povídku týkající se Bíliny z roku 1051. Povídka vzhledem k vývoji českého jazyka, nemusí být všem srozumitelná. Byl proto proveden stručný obsah děje.

 Prkoš Bílinský byl zažalován  od  Starého Samostříla z Černých Borů z vypálení vsi a následného zabití lidí. Bílinský Prkoš veřejně přiznával všem svojí vinu. Kníže Břetislav se dozvěděl o vypálení vsi a hrozně se rozčílil. Prkošovi hrozila smrt. Kníže Břetislav byl totiž nejvyšší soudce na knížecím hradě v Praze, kde se konal také soud s Prkošem. Psal se rok 1051 a k soudu se sjeli vladykové a páni z celé Pražské župy. K soudu se dostavil vysoký pětačtyřicetiletý Prkoš v nádherných šatech s draze protkaným pásem na důkaz velkého bohatství. Vedle seděl ohnutý sedmdesátiletý Samostříl. Stařec měl šedivé vlasy a obyčejné šaty. Starý Samostříl z Černých Borů býval kdysi silný bojovník. U soudu vypověděl jak zaslepený Prkoš zničil jeho lid. Přirovnal se ke starému zesláblému sokolu, co již neuchrání své mladé, proti dravému krkavci a hledá pomoc pod orlým křídlem. Prkoš se hájil tím, že  lůza rolnická se pokoušela o náhradu škody za nevydařené žně. Po slovních útocích se Prkoš začal mírnit, poznal že mu hrozí trest smrti. Kníže Břetislav byl hodně naštvaný a rozuřený. Stanovil však trest v úhradě trojnásobku poškozeného a vystavení nových obydlí pro otce i syny z vypálené vesnice. Původně chtěl Břetislav Prkoše nechat zabít, ale od tohoto trestu ustoupil i na přímluvě starého Samostříla a soudcovského sboru. Ještě ten den se vydal Prkoš se svým služebnictvem z lidnaté Prahy domů do Bíliny.                                                                                                                                                                                                                                                                                      Prkošovo jediná dcera Svatava vážně onemocněla. Svatava byla hezká nevysoká sedmnáctiletá dívka. Měla krásné  hnědé kadeřavé vlasy a Prkoš jí opatroval jako svůj klenot. Přál si, aby Svatava jeho rod dovedla ke slávě. Svatava ležela nemocná a nepomohl jí žádný lék. Jednou šel okolo hradu v Bílině mladý lékař Tusta, který pocházel z Charvátska. Byl velmi skromný a rozuměl bylinkám. Naučil se to od svého učitele slavného lékaře u kterého jako mladý žil. Byl proto povolán na pomoc. Prkoš vítal všechnu pomoc  a svěřil dceru tomuto mladíku. Tusta opravdu Svatavu vyléčil a netrvalo to dlouho. Tusta věděl, že je z rodu Vršovců, tudíž z českého rodu, proto šel do Čech a shodou náhod došel do Bíliny. Tustův otec byl vyhnán z Čech otcem Břetislava, který soudil v Praze Prkoše. Tusta byl čím dál více Svatavě na blízku. Procházeli se často na krásné zahradě bílinského hradu, kde si vyznali svou lásku a Tusta prozradil Svatavě, že jeho předkové jsou velmi slavní a on chudý a neznámý. Tusta se také odhodlal Prkošovi prozradit, že je z kmene Vršovců. Prkoš byl mile překvapen. Tusta mu vyprávěl, jak jeho otec utekl do Charvátska před Oldřichem, otcem Břetislava. Uštvaný jako žebrák zemřel v cizině, když Tustovi bylo sedm let. Na smrtelné posteli přikázal otec matce, aby se do Čech znovu vrátila a prosila knížete o milost. Matka však Tustu nechtěla vystavit nebezpečí a po deseti letech mu na smrtelné posteli vše prozradila. Tusta také navštěvoval starce, který ho naučil používat léčivé byliny a odkryl mu tajemství věčné přírody. Ctižádost přivedla Tustu až do Čech. Prkoš si myslel, že bude tedy Tusta Břetislava nenávidět a hned plánoval pomstu pro knížete. Tusta byl ale vychován jinak a s pomstou nesouhlasil. Svatavu sice měl rád a uzdravil jí, ale na bílinském hradě již nechtěl být. Odešel z hradu směrem k Praze. Prkoš na něj ihned poslal najatého vraha. Polský vrah Černuš vyhledal Tustu, ale ten léčku odhalil. Společně se domluvili a Černuš se vrátil za Prkošem do Bíliny. Zde vyprávěl jak Tustu zabil. Prkoš ho odměnil a dal mu další úkol, jít za knížetem Othardem, že mu Prkoš nabízí spolupráci v boji proti Břetislavovi. Černuš úkol splnil, ale mezitím stihl poslat jednoho rolníka, který vyřídil Tustovy děj, který se v Bílině odehrává. Saský Othard nadšený se spoluprácí přijel do Bíliny za Prkošem, aby vymysleli plán jak Břetislava zabít. Nějaký čas se usadil v okolí. Svatava se mu také hrozně líbila a chtěl jí pro sebe.  Pokračování příště.....